Chovatelská stanice of Youwentis English

CHS of Youwentis
A3 Ch. Vinnie
Blackie
Šeltie
Martínek
Akce
Kontakty Tato ikonka informuje o aktivitě dané osoby. ICQ
Odkazy
VZPOMÍNÁME
Počítadlo přístupů
CHARLIE 30.3.99 - 31.5.07
VZPOMÍNÁME > CHARLIE 30.3.99 - 31.5.07

 

 

Závody Jahodová bowle 2004

 

Ahoj, jmenuji se HART, ale moje panička mi důvěrně říká CHARLIE (30. 3. 1999 - 31. 5. 2007), protože Hart jí prý zní moc tvrdě a já rozhodně mezi “tvrďáky” nepatřím!

Narodil jsem se 30. března 1999, v chovatelské stanici Bohemia Zlatava jako první ze čtyř štěňátek. Mám jednoho brášku, který se jmenuje Homér a dvě ségry – Hátu a Heladu. 3. 10. 1999 jsem absolvoval svod dorostu. V říjnu 1999 se k nám do Lovosic přijela podívat divná slečna, která mě furt chovala, drbala za ušima a mé “mamky” se stále na něco hloupě vyptávala. Druhý den, 26. 10. 1999, pamatuji si ten den přesně, si mě nová panička vyzvedla, já se přestěhoval do smečky jiné a začal mi nový, báječný život!!!!

Přestěhoval jsem se na Kladno do překrásného bytečku. Tolik hraček, dobrůtek a lásky jsem ještě v životě neviděl! Ani jsem zpočátku nevěděl k čemu ty všechny věci jsou, ale panička mi to pomalu začala ukazovat a já tomu přišel na chuť.

Mám vlastní auto......

Mám dokonce svou vlastní loď!

Když jsem se rozkoukal, začal jsem zkoušet, co moje panička všechno vydrží. Jsem jejím prvním psíkem, tak si se mnou zpočátku vůbec nevěděla rady a já mohl dělat lumpárny… Stačilo se pak provinile podívat a lumpárna byla odpuštěna. Pak ale došla paničce trpělivost (byl mi asi rok a půl) a vzala mě na takové podezřelé místo do Prahy. Bylo tam spousta psů, běhali po trávě a dělali takové komické cviky jako sedni – lehni – vstaň. Já se tvářil jako “neználek” a tak se mi povedlo, že mě do psí školy nevzali (prý jsem na to už starý, HAF…, taková urážka!!!). Panička to doma obrečela (tak jsem jí udělal alespoň radost, že jsem zvládl bonitaci - 511 112 125 145 1a), ale jak jsem posléze poznal, rozhodně se nevzdala.

Silvestr - to já rád!

Mám slušivé oblečky.....

Zima plynula, my byli na pár výstavách, a jednoho dne jsme se vydali na Světový den zvířat do Prahy. Tam se mi moc líbilo…… Samé dovádění, skotačení dobrůtky a kamarádi…. A pak to šlo ráz na ráz. Začala předváděčka agility – panička stála ani nedutala, já koukal a měl jsem sto chutí rozběhnout se a začít blbnout s nima. Když skončili, hned jsme utíkali něco si také vyzkoušet – kladina mi šla hned, se “skočkama” to už bylo horší, tunel – to bylo “žůžo”! A bylo rozhodnuto!

Neuběhnul ani měsíc a my šli do školy znovu, tentokrát na Kladno a ne na poslušnost nýbrž na agility. Později jsem poznal, že ani poslušnosti se nevyhnu, protože “agiliťáci” musí poslouchat také a mnohem rychleji a bez vodítka…. Nicméně na parkuru se poslušnost cvičí mnohem lépe než na hodinách ovladatelnosti (tam mě panička bere jen když zlobím na překážkách a já si to pak rychle zase rozmyslím a jsem ten nejbáječnější pejsan na světě!). V roce 2002 jsem začal dokonce i závodit a povedlo se mi, být první (a zatím jediný) KING, který běhá agility "závodně". V roce 2004 jsem dokonce "dohopsal" do výkonnostní kategorie SA2 a postoupil tak mezi pokročilejší závodníky :-)

Výlet do ZOO

Jinak se mám báječně, panička mě hýčká, bere mě všude s sebou po vlastech českých, ale i do ciziny. Byl jsem už v Německu, v Rakousku, v Polsku, ve Francii, v Itálii, ve Slovinsku a v roce 2002 a 2004 jsem byl dokonce u moře v Chorvatsku. To byla nádhera, takový veliký rybník jsem ještě neviděl.…..

Chorvatsko 2004

Chorvatsko 2002

V létě roku 2003 k nám do rodiny přibyla ještě "sestřička" - Vinnie Moravské srdce. Je to takový divný psík s dlouhým čumáčkem (šeltie), ale od té doby si mám doma s kým hrát a tak se už na paničku za to nezlobím.......

Tak se s Vámi letos loučím, jdu potěšit kamarády do psího nebíčka, měl jsem Vás všechny moc rád a budu na Vás vzpomínat! HAF! HAF! HAF!

Příchod nového člena smečky

 

Agility ÚSPĚCHY - jsem jediný "KING", který běhá agility a dokonce i závodím!

 

2002 - počátek závodní kariéry

2003 - 3 x splněna zkouška SA1 na výborně

2004 - přestup do výkonnostní třídy SA2

 

7/5/ 2005 - klubový závod

2. místo v kategorii small A2

Závody v Lounech

Výstavy

Krajská výstava Hradec Králové

Krajská výstava Lysá nad Labem

2000 - Kladno - Vítěz mladých

2001 - Hradec Králové - Krajský vítěz

2001 - Lysá n/L - Krajský vítěz

 

 

Bonitace

2001 - uchovněn - Bonitační kód 511 112 125 145 1a

výška 26 cm, délka 32 cm

 

 

POTOMCI

Dne 29. 9. 2004 se po mě narodila dvě úžasná štěňátka v chovatelské stanici z Valldemose.

Matka štěňat Henrieta Ailii Fapella Gray

Jsou to dva kluci - jeden barvy tricolor (po mě) a druhý barvy blenheim (po mamince). Tricolorek dostal jméno Clifford (žije nedaleko Plzně) a blenheim je Collin (bydlí v Praze). Oba se mají k světu, papají jak o závod a rostou jako z vody. Jsou to pěkní obříci, jsou nebojácní, čiperní, zvědaví a neustále něco nebo někoho okusují. Oba jsou to uličníci - určitě po mě!
 
Mám z nich radost, jak se mi povedli :-)

ROZLOUČENÍ

"Jestlize v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni."

31. 5. 2007

Svatební cesta 2007

Květen 2007

Chorvatsko 2005

Chorvatsko 2005

Chorvatsko 2004

Chorvatsko 2002

Chorvatsko 2002

.... takový jsem byl......

Něco o plemeni

Někteří tvrdí, že King je pes gaučový, v našem případě opak je ale pravdou…. Na rozdíl od kavalírka king potřebuje mnohem více lásky a tu oplácí ještě větší přítulností. Z jeho původu aristokratického v něm zřejmě přetrvává jakási povýšenost a tak se také s lecjakou návštěvou prostě nebaví. Své přátele (ať už lidské nebo psí) si pečlivě vybírá, nekamarádí se s každým. Svého pána či paní oddaně milují (pokud je panička či páneček nadšen, dokáží se i oni nadchnout třeba pro agility či výcvik poslušnosti). Mohou žít také i ve smečce více psů. Říká se, že se hůře vychovává než kavalír, ale projeví-li panička dostatečné nadšení, může se pro ni třeba přetrhnout…….

 

Historie kavalírů a kingů

Nelze hovořit o jednom plemeni a nezmínit se o druhém. Nejsou to dvojčata, ale dvě odlišná plemena, navzájem si podobná. Protože jejich osudy se proplétaly a po staletí sdílela stejný osud. Jeden je vzácný a drahocenný, druhý v oblibě a sportovec. Oba jsou příjemnými malými společníky. Než se jejich cesty rozdělily, tvořili kavalír a king jediné plemeno. Jasně se podobali malým španělům, ale byli tak rozmanití, že by to dnešní chovatele uvádělo v zoufalství. Někteří měli špičatý čumáček, jiní plochý, někteří byli velcí, jiní malí. Také srst měli všelijakou, tu hladkou, onde kudrnatou. Ve skutečnosti byly dobře zafixovány pouze jednotlivé typy barev.

Jak vzniklo toto plemeno dnes už nikdo přesně neví, jisté je, že je to staré anglické plemeno. Všichni odborníci shodně uznávají, že angličtí trpasličí španělé (toys spaniels) pocházejí z loveckého španěla, který byl dobře znám ve středověku a z něhož se před čtyřmi sty lety stal společenský pes. Dokazuje to i Johannes Caius, který v roce 1570 uvádí, že existují i “hodní španělé”, dostatečně malí na to, aby se stulili dámám do klína a byli jim “utěšiteli”. Byli oblíbeni už králem Jindřichem VIII., královnami Alžbětou I. A Marií Stuartovnou, tu dokonce doprovázeli až na popraviště. Chov trpasličích španělů se nebývale rozšířil za panování krále Karla I. (1600 – 1649) a jeho syna Karla II. (1630 – 1685), po kterém dostali i jméno. Karel II. Je velice miloval a plně se věnoval jejich chovu. Obdařil plemeno i různými výsadami, platnými v konzervativní Anglii dodnes. Ještě v dnešní době má kavalír, jako jediné plemeno, přístup do budovy anglického parlamentu. V 18. Století přišli do módy psíci se zkrácenou nosní partií a tak se z původních psů krále Karla chovem vytříbilo a ustálilo dnes uznávané pleno King Charles Spaniel. Tito psíci jsou menší, s krátkou nosní partií, s kulatou hlavou, milují pohodlí svého domova víc, než pohyb venku. Postupem doby téměř vymizeli původní dlouhonosí španělé. Takto vyšlechtěný king se nelíbil všem. Někteří s nostalgií vzpomínali na kingy Karla II. A dostali nápad vyšlechtit tento starodávný typ zpět. Podpořil je pan Roswell Eldrige, Američan z Long Islandu, který se zachoval čistě americkým způsobem. Věnoval v rámci Cruftovy výstavy cenu v hodnotě 25 liber pro nejlepšího psa a nejlepší fenu tohoto “nového” typu. Cena se měla vyplácet po dobu 5 let. Několik chovatelů, mezi nimi i Mrs. Hewit Pitt se o to pokusilo. Použili k tomu King Charlese, kteří byli vyřazeni z chovu pro příliš dlouhý nos. Vrtochu módy vděčí tedy malý španěl, že nevymřel. Jeho věrní příznivci založili v roce 1882 první klub tohoto plemene. O dva roky později, když výsledky byly průkazné, byl sepsán standard plemene. Jeden milovník psů se smyslem pro ryze britský humor je, aaby je odlišil od king charlesů s plochým nosem a kulatou lebkou, pojmenoval Cavalier King Charles. Byla to narážka na občanskou válku z let 1642 – 1646, kdy proti sobě bojovali “kavalíři” – stoupenci Karla I. A “kulaté hlavy” – obránci parlamentu. Oficiální rozdělení obou plemen uznal Kennel club teprve v roce 1945! Od té doby se věnuje více přízně kavalírům, možná je to i kvůli patronátu, který si nad nimi vzala princezna Margaret. V současné době se v Británii ročně narodí 10 – 15 tisíc kavalírů a pouze kolem 350 “kingů”. Stejná situace panuje i v jiných zemích, kde se obě plemena chovají.

  

Kavalír a king nemají stejné projevy chování. Protože je zvykem je stále porovnávat, dodržíme to i nyní. Mnozí přirovnávají kinga kse skřítkovi a kavalíra k raráškovi. Na jedné straně máme důstojnost kinga a na druhé bezstarostnost kavalíra, jeden má rád pohodlí a druhý rušno. Jeden chodí za svým pánem a cizí lidi si měří udivenýma očima z výšky svých 25 cm. Zato druhý si vůči lidskému rodu nepěstuje žádné předsudky, s uvítáním nečeká až bude představen, představí se sám. Proto mu také Angličané dali přezdívku “nevěrný”. Nejvíce se s rozdíly v chování můžeme setkat v soukromí. King je pes jednoho pána, kavalír je psem pro celou rodinu. Oba však potřebují kontakt s vnějším světem. Na procházce kingové podběhnou jen několik metrů, větší pozor je třeba dávat si na kavalíry, kteří jsou sportovněji založeni a jsou tudíž i podnikavější. Honí v lese co vidí, mnozí dobře plavou a potápějí se, běhají spontánně za jinými psíky v naději, že najdou kamaráda ke hře. Protože ne všichni ostatní psíci musí být naladěni jako kavalír, je lepší být opatrnější a na frekventovaných místech vodit kavalíry raději na vodítku.

Do někdejšího Československa dovezla první pár kavalírů v roce 1975 paní Milada Semerádová z Prahy od chovatelky lady Abrahamsové z Londýna. První pár byl black and tan pes Mcgogans Munroe a tricolorní fenka Janet of Sunningdale. V roce 1988 dovezl pan Petr Kopfstein z Karlových Varů první tricolorní fenku kinga Elouse Tregairn.